Ontario AAA 2001 Ranking
Tak jsem zase trochu brouzdal za hokejem a narazil na žebříček regulérních sezónních 2001 AAA týmů v Ontariu. V žebříčku je 43 týmů a hádejte, kdo je No. 1 žebříčku za sezónu 2010/2011? Není to nikdo jiný, než soupeři GooolTeamu z exhibice Oakville Rangers 
Zajímavostí je také určitě to, že Oakville Rangers 2001 odehráli v loňské sezóně od září do března 74 soutěžních utkání. 66x zvítězili, 7x prohráli a 7x remizovali.
Kompletní ontarijský žebříček tady.
Canada flashback video
Na památku klukům, rodičům, prarodičům a fanouškům, jsem střihnul ještě jedno video. Jde o záznam celého zájezdu, kde v první půlce jsou klíčové momenty ze zápasů a ve druhé pak fotopříběh chronologicky uspořádaný přesně podle průběhu zájezdu.
Kompletní video a fotoarchív dám v plné kvalitě na flashku a účastníci si ji pak mohou ode mě vyžádat k zapůjčení a uložit si vše nebo vybraná videa či fotky v plné kvalitě do svých compů.
Uctivá poklona všem
Po předlouhém srovnávacím bezvědomí využiji brzkého a nespavého rána ke stručnému shrnutí našeho výletu. Až se pořádně srovnám, najdu určitě čas na publikaci všech nových zkušeností kolem mládežnického hokeje v Kanadě a podrobnější rozbor všeho, co jsme zažili. Nicméně některé věci bych odkládal nerad.
A těmi jsou obrovské díky! Rodičům hráčů, kteří nás na výlet “vybavili” tak skvělým týmem a skvělou partou, hráčům samotným hlavně za to, že mi z rybníku plného stojatých vod a špíny zase nalili trochu živé vody do žil, fanouškům a hokejovým bláznům (v dobrém myšleno), kteří nás celou dobu neúnavě a dojemně podporovali, Sejdovi staršímu za zprostředkování perfektních přenosů a popostrčení kluků z velké dálky až do vašich obýváků, Vokymu staršímu za nezbytný support našemu kameramanovi (veřte mi, že chlapi sami ze zápasu moc neměli) a v neposlední řadě vedení týmů a trenérům, kteří nám kluky na výlet půjčili a připravili. Velký dík patří i bráchovi za pefektní obrazové i jiné zpravodajství a všem účastníkům zájezdu za skvělou atmosféru, super partu a jeden z nejlepších hokejových výletů, jaké jsem kdy absolvoval. Jo a nesmím zapomenout ani na všechny, kteří nám připravili tak fantastické přivítání na Ruzyni! Osobně jsem ho tedy prožíval v jakémsi tranzu z únavy a posledních chvil plných zodpovědnosti, ale moc děkujeme, fakt jste nám všem a hlavně klukům udělali velikou radost 
Bylo to prostě dokonalé. Když si promítnu zpětně každičkou minutu zájezdu, tak jediné, co mohlo dopadnout lépe byl pronájem aut v jedné ze dvou půjčoven, ale věřím, že mi všichni zaangažovaní jedno malé selhání a zabloudění dvě hodinky před odletem odpustí. Pro ty z vás, kteří se do veliké dálky teprve chystáte pak mám tedy jedno doporučení z této kategorie: vždy si předem ověřte, zda budete mít auta přistavená na letišti a vracet je tamtéž (jinou variantu neberte) a také celkovou cenu včetně pojištění, daně a poplatku za druhého řidiče. Doporučuji určitě i renomovanější autopůjčovny, stav jednoho ze zapůjčených aut byl opravdu žalostný. Nicméně i to jsme nakonec zvládli bez ztráty květinky a dojeli vždy a všichni, tam a tehdy, kam a kdy bylo potřeba.
Výlet se prostě povedl, alespoň za mě ano a pokud vím, ani si nestěžoval nikdo z cestujících. Cesta s přestupem se nakonec ukázala jako docela příjemná a obavy z přestupu jsme zahnali cestou tam posezením a tmelením kolektivu v restauraci (až na Martina, který si již v barvách GooolTeamu navíc šoupl sto jarních kilometrů po letišti ), cestou zpět zase setkáním s Jirkou Hudlerem. Na místě jsme byli autem z letiště na hotelu za 20 minut, zimák (mimochodem se šesti plochami) byl od hotelu vzdálený 5 minut jízdy, stejně jako lokalita s několika restauracemi a bufety, kde jsme se převážně stravovali. Kromě hokeje jsme zvládli i top turistické atrakce Toronta a okolí, takže kluci mají zážitky z Hockey Hall of Fame, CN Tower i Niagarských vodopádů, my dospělí ještě navíc z místních hokejových shopů, mallů a outletů. (Akorát si nejsem teda úplně jist jak to ocení Olina, protože Sejda starší roztáhl koutky všem přítomným při vstupu do krámu slovy “Davide, běž něco vybrat mámě!” a následně po hodině při placení “Davide, tak ukaž co máme pro tu mámu?” Ale asi to dobře dopadlo, protože kufr měl suveréně největší a cestou zpět i nejtěžší )
Prostě byl super hokej, pohoda, trocha turistiky, sranda a nakonec i ty medaile. Bylo všechno, co jsem si před odjezdem přál. A tak to ma byt!
Takže ještě jednou díky, díky a díky všem! Bylo to fajn a slibuji, že necháme udělat nové dresy (kdo vyměnil po finále, má dres finalisty Eastern Ontario Pinguins, kdo ne, nechal si na památku zelený dres GooolTeamu), abychom mohli za rok zase někam vyrazit. Že by třeba do Ruska ?!?! …
A jsme doma
V 11:44 SEČ výprava úspěšně přistála v Ruzyni. Podrobnější závěrečné hodnocení určitě udělá Míra, nicméně já myslím, že se všechno povedlo. Hokejově, turisticky i zdravotně. A aby toho nebylo málo, kluci měli i nějaký ten zážitek nad plán. Třeba nečekané setkání s Jirkou Hudlerem, který s námi letěl z Frankfurtu do Prahy (jako by to Míra tušil a vzal si na cestu to správné tričko Nebo parádní přivítání unavených šampiónů na Ruzyni. Přikládám poslední reportážní fotogalerii a odebírám se k dlouhému spánku. Až se proberu, přidám sem postupně na památku ještě další vzpomínkové materiály (sestřihy zápasů, jiná videa atp.). Web bude přístupný dále a celý zájezd se nepochybně zapíše do Síně slávy GooolTeamu.
A zase ten Frankfurt
V poradku jsme po rychlem letu pristali ve Frankfurtu, cekame na let do Prahy
Go home
Prave probiha posledni nakupni horecka v mistnim mega mallu a budeme se pomalu presouvat na letiste. Ac je to k nevire, vsichni zdravi a v pohode. Kluci uz se tesi na mamky i tatky, u dospelaku uplne presne nevim, ale asi taky Martin uz zase trochu prizelenal, ale sest Diazepanu ho jiste bezpecne do Berouna dopravi …
Tak se mejte a ahoj zitra v poledne doma!!!
Poslední obrázky a hurá domů
Je 6:24 (12:24 SEČ), za chvíli se začneme probouzet a chystat na cestu domů. Přikládám ještě poslední fotky z Niagáry a za necelých 24 hodin s námi počítejte live.
