Kompletní ontarijský žebříček tady.

Kompletní video a fotoarchív dám v plné kvalitě na flashku a účastníci si ji pak mohou ode mě vyžádat k zapůjčení a uložit si vše nebo vybraná videa či fotky v plné kvalitě do svých compů.

A těmi jsou obrovské díky! Rodičům hráčů, kteří nás na výlet „vybavili“ tak skvělým týmem a skvělou partou, hráčům samotným hlavně za to, že mi z rybníku plného stojatých vod a špíny zase nalili trochu živé vody do žil, fanouškům a hokejovým bláznům (v dobrém myšleno), kteří nás celou dobu neúnavě a dojemně podporovali, Sejdovi staršímu za zprostředkování perfektních přenosů a popostrčení kluků z velké dálky až do vašich obýváků, Vokymu staršímu za nezbytný support našemu kameramanovi (veřte mi, že chlapi sami ze zápasu moc neměli) a v neposlední řadě vedení týmů a trenérům, kteří nám kluky na výlet půjčili a připravili. Velký dík patří i bráchovi za pefektní obrazové i jiné zpravodajství a všem účastníkům zájezdu za skvělou atmosféru, super partu a jeden z nejlepších hokejových výletů, jaké jsem kdy absolvoval. Jo a nesmím zapomenout ani na všechny, kteří nám připravili tak fantastické přivítání na Ruzyni! Osobně jsem ho tedy prožíval v jakémsi tranzu z únavy a posledních chvil plných zodpovědnosti, ale moc děkujeme, fakt jste nám všem a hlavně klukům udělali velikou radost

Bylo to prostě dokonalé. Když si promítnu zpětně každičkou minutu zájezdu, tak jediné, co mohlo dopadnout lépe byl pronájem aut v jedné ze dvou půjčoven, ale věřím, že mi všichni zaangažovaní jedno malé selhání a zabloudění dvě hodinky před odletem odpustí. Pro ty z vás, kteří se do veliké dálky teprve chystáte pak mám tedy jedno doporučení z této kategorie: vždy si předem ověřte, zda budete mít auta přistavená na letišti a vracet je tamtéž (jinou variantu neberte) a také celkovou cenu včetně pojištění, daně a poplatku za druhého řidiče. Doporučuji určitě i renomovanější autopůjčovny, stav jednoho ze zapůjčených aut byl opravdu žalostný. Nicméně i to jsme nakonec zvládli bez ztráty květinky a dojeli vždy a všichni, tam a tehdy, kam a kdy bylo potřeba.

Výlet se prostě povedl, alespoň za mě ano a pokud vím, ani si nestěžoval nikdo z cestujících. Cesta s přestupem se nakonec ukázala jako docela příjemná a obavy z přestupu jsme zahnali cestou tam posezením a tmelením kolektivu v restauraci (až na Martina, který si již v barvách GooolTeamu navíc šoupl sto jarních kilometrů po letišti ), cestou zpět zase setkáním s Jirkou Hudlerem. Na místě jsme byli autem z letiště na hotelu za 20 minut, zimák (mimochodem se šesti plochami) byl od hotelu vzdálený 5 minut jízdy, stejně jako lokalita s několika restauracemi a bufety, kde jsme se převážně stravovali. Kromě hokeje jsme zvládli i top turistické atrakce Toronta a okolí, takže kluci mají zážitky z Hockey Hall of Fame, CN Tower i Niagarských vodopádů, my dospělí ještě navíc z místních hokejových shopů, mallů a outletů. (Akorát si nejsem teda úplně jist jak to ocení Olina, protože Sejda starší roztáhl koutky všem přítomným při vstupu do krámu slovy „Davide, běž něco vybrat mámě!“ a následně po hodině při placení „Davide, tak ukaž co máme pro tu mámu?“ Ale asi to dobře dopadlo, protože kufr měl suveréně největší a cestou zpět i nejtěžší )

Prostě byl super hokej, pohoda, trocha turistiky, sranda a nakonec i ty medaile. Bylo všechno, co jsem si před odjezdem přál. A tak to ma byt!

Takže ještě jednou díky, díky a díky všem! Bylo to fajn a slibuji, že necháme udělat nové dresy (kdo vyměnil po finále, má dres finalisty Eastern Ontario Pinguins, kdo ne, nechal si na památku zelený dres GooolTeamu), abychom mohli za rok zase někam vyrazit. Že by třeba do Ruska ?!?! …